Zřizovatel konzervatoře

Zřizovatelem konzervatoře a poskytovatelem její budovy je ženská větev Německého řádu, která nese název Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské. Ženská i mužská větev řádu existují jako české provincie a jejich vedení sídlí v Opavě.

V čele Německého řádu stojí velmistr, který sídlí ve Vídni, stejně jako generální rada a Ústřední archiv. V Římě sídlí tzv. generální prokurátor, který zastupuje řád před Svatým stolcem. Obě větve řádu (mužská i ženská) působí kromě České republiky ještě v Rakousku, Itálii, Slovensku, Slovinsku, Německu a Belgii.

Německý řád, v minulosti nazývaný jako Řád německých rytířů, byl původně špitálním řádem. Jeho historie začala roku 1190. Během obléhání Akkonu za třetí křížové výpravy založili brémští a lübečtí kupci působící v rámci řádu johanitů, polní lazaret pro poutníky do Svaté země. Roku 1199 pověřil papež Inocenc III. bratry, kteří se o nemocnici starali, bojem proti pohanům. Lazaretní bratrstvo se postupně přeměnilo na samostatný rytířský řád, jenž začal sdružovat německé rytíře, kteří dosud působili v řadách frankofonních johanitů. Jeho prvním sídlem se stal Akkon.

Počátkem 13. století se řád snažil najít působiště v Evropě. Krátkou dobu působil v Benátkách a roku 1211 je uherský král Ondřej II. pozval do Sedmihradska. Působiště německých rytířů se ve 13. století přesunulo do východního Pobaltí, kde řád postupně založil větší počet hradů a měst. Kolem roku 1274 byl vybudován hrad Marienburg (dnes Malbork v Polsku), v jehož podhradí vznikla osada, která brzy získala městská práva. Roku 1309 se Marienburk stal sídlem velmistra řádu.

Důležitým mezníkem v 15. století byla porážka ve třináctileté válce mezi pruskými městy a Polskem, která probíhala v letech 1454 -1466. Tzv. druhým toruňským mírem ztratil řád klíčová území. Hlavním městem zbývajícího řádového území, tzv. Prus křižáckých, a sídlem velmistra se poté stal Königsberg (Královec, založený Přemyslem Otakarem II.).

Sídlo velmistra řádu bylo později přeloženo do Mergentheimu v německém Württembersku, a to do roku 1809, v roce 1809 pak bylo sídlo velmistra přeneseno do Vídně, kde velmistr řádu sídlí dodnes. Mezi velmistry řádu patřilo až do první světové války mnoho příslušníků habsburské dynastie.

Zničující dopad na řád měl nástup nacismu. Řád patřil mezi jeho skalní odpůrce a trpěl rozsáhlým pronásledováním. V Československu na konci třicátých let poskytli němečtí rytíři zdarma některé své pozemky a objekty v pohraničních oblastech k obranným účelům a věnovali rozsáhlé finanční prostředky na výstavbu Československého pohraničního opevnění. Německé okupační orgány ihned po převzetí moci nad protektorátem nejdříve uvalily nucenou správu na majetek řádu a poté jej zkonfiskovali. Po propuknutí druhé světové války byl řád krutě pronásledován, řada jeho členů, zejména mužské větve, byla nacisty vězněna, popravena nebo zavražděna a řádový majetek byl nacisty konfiskován všude, kde pro ně byl k dosažení. Řádové symboly i samotný název řádu byly zneužity propagandou Třetí říše. I přes vyloženě negativní postoj nacismu vůči řádu udiví ještě více kořistnický poměr k jeho historii, především k dějinám Pruského řádového státu. Hitlerovští ideologové nepochopili skutečný smysl pruských tažení a budování křižáckého státu a řádový mýtus si přetvořili ke svému obrazu. SS Reichsführer Heinrich Himmler začlenil dávné řádové rytíře do svého podivného komplexu starogermánských mystérií na vědu povýšeného rasismu a nacionálního socialismu, která tvořila jádro spirituality jeho vlastního černého řádu. Vojenská sláva řádu byla v té době využívána ve prospěch režimu, který na druhé straně dělal vše proto, aby vymazal ze světa nejen řád, ale hlavně nosnou ideu, o kterou se po celou dobu své existence opírá.

V poválečném Československu byl majetek řádu opět zabaven, tentokráte komunistickým režimem. Velmistr a řádoví představení byli několik měsíců bez soudů vězněni a pak byli téměř všichni kněží a velká většina sester německé národnosti odsunuti do Německa a Rakouska. Ti, kteří zůstali, byli vystaveni mnohaletému pronásledování, žalářování, případně byli odsunuti do pohraničí, kde žili pod soustavným dozorem režimu.

V zemích, které se po druhé světové válce ocitly pod nadvládou komunismu, pak následovalo po nacistickém pronásledování i pronásledování ze strany komunistů. Komunisté zkonfiskovali majetek řádu a vyhnali všechny rytíře německého původu ze země. Po dokončení odsunu v roce 1949 působili v Československu jen dva rytíři-řeholníci. Řád byl v průběhu komunistického režimu krutě pronásledován, řeholníci a někteří familiáři řádu jakož i sestry, byli nezákonně internováni, v některých případech pak odsouzeni ve vykonstruovaných procesech.

Po roce 1989 řád obnovil svoji činnost. Snaží se pokračovat v práci v oblasti zdravotnické, sociální a charitativní a vypomáhá v duchovní správě.

Více o historii, organizaci a aktivitách Německého řádu naleznete na www.nemeckyrad.cz.

© 2003-2017 Církevní konzervatoř Opava